Výstava Zdeňka Daniela v Muzeu romské kultury je svým způsobem
retrospektivou – pokrývá celé období jeho tvorby od 90. let až po
současnost. Prvotní zájem muzea se sice zaměřoval na díla, která
se svým námětem přímo týkají kultury a historie Romů, ale brzy bylo
zřejmé, že toto téma nemůžeme ze zbytku jeho tvorby vytrhnout. Ve
výstavě proto zaznívá široké spektrum témat, a tedy v ní můžeme
nahlédnout do mnoha „vesmírů“ Zdeňka Daniela.

Jeho výtvarná tvorba se od svých počátků odvíjela od
přirozené vnímavosti a neutuchající fascinace architekturou
a geniem loci. Pokud se při procházce městskou krajinou
rozhlédneme očima Zdeňka Daniela, objeví se před námi vír barev,
textur a linií, které jako by vyprávěly o tom, co se děje uvnitř, za
fasádami budov. Není divu, že výchozím bodem jeho výtvarné tvorby
bylo skicování architektury. Volné skici, které vznikaly od počátku 90.
let, nejsou ani tolik studiemi budov, jako spíše portréty jejich tváří –
porušují přísná pravidla lineární perspektivy a místo toho vykazují
rysy individuálního výrazu či evokují určitou náladu a atmosféru.
Dalším východiskem jeho tvorby je krajina, zejména ta přímořská.
Inspiruje ho její živá barevnost a plasticita i klidný mořský horizont.
Znázornění krajiny pak předjímá další autorovy malby – maluje spíše
intuitivně a pomocí barev vytváří iluzivní prostor, do kterého se můžeme
nechat vtáhnout.

Téma vesmírné krajiny, které také dalo název této výstavě,
zrcadlí zádumčivou povahu autora. Klidná temnota a prázdnota
vesmírného prostoru vyvolává pocit bloudění a putování „tuláka po
hvězdách“, můžeme ji vnímat jako metaforu cesty životem. Motiv
kosmických vehiklů připomíná dobrodružství a objevování, které
taková cesta zahrnuje. Perspektiva Voyageru a Sputniku, ikon
kosmonautiky, nám poskytuje nebývalý nadhled – a co teprve, když
se na astronomickou misi vydá i ještědský vysílač, který navzdory
svým elegantním, aerodynamickým liniím doposud seděl pevně na
zemi?

Právě změna úhlu pohledu (např. kdy se vysílač proměňuje
ve vesmírnou loď) je klíčovým prvkem autorova smyslu pro humor
a přístupu k umění i životu samotnému. Svobodně používá motivy,
které známe z obrazů starých mistrů: Loď bláznů, Don Quijote,
Ukřižování. V autorově pojetí Ukřižování v sobě kříž, plující po modré
vodní hladině, nese i zklidnění utrpení, jehož je symbolem. Významy
spojené se symbolem kříže jsou důležitým prvkem celé výstavy –
odráží se i v pojetí prostoru, který je protnut zlatavou konstrukcí
formy kříže.

Odkrývání vlastních romských kořenů je jednou z podstat jeho
tvorby, ve které romipen1 bezpochyby rezonuje. Výjimečný je v tomto
směru cyklus Memento mori (2016), který pojednává o osudovém
příběhu autorových předků, z nichž mnozí kvůli svému původu
zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Ztvárnění bolestné
rodinné historie otevírá citlivé téma perzekuce Romů za II. světové
války, a to v tiché, kontemplativní ploše uhlových kreseb. Odlišnou
povahu mají odkazy na romskou kulturu v nejnovějších malbách
Zdeňka Daniela. Ztělesňují její vitalitu a živost, kterou vyjadřují pomocí
archetypů kočovného života, jako je např. motiv kočovného vozu (Vůz,
2022). Ten se tu objevuje ve snové představě, zalitý zlatem, tedy tak,
jak si jej autor uchovává ve vzpomínkách na dětství, kdy v podobném
voze sezónně putoval se svou rodinou.

1 romipen (z romštiny) = romství; soubor hodnot, norem a dalších představ, které definují, co to znamená být Romem